M – OlyMpijský souboj

Klání se zúčastnily tři indiánské kmeny, a to Siuxové, Čejeni a Apačové. Každý z nich pod zdatným vedením své stařešiny, které v tomto případě zdárně a možná ještě lépe zastupovaly jejich mladé a krásné ženy. U Apačů to byla Verča Vycházející Slunce, u Čejenů Simča Rudý Červánek a u Siuxů Lení Slunečný Kvítek. Tímto je zdravíme! Jejich družiny se v následujících dnech utkali v mnoha disciplínách, jako jsou jízda na indiánské kánoi a také ve dvou týmových kláních. Mladší nejprve v lovení soupeře (vybíjená) a starší v přehazování sítě staré Indiánky (přehazka). Tyto disciplíny absolvovali ještě tentýž den, hned po slavnostním zahájení, kdy byl zapálen oheň míru. Zdravíme oheň míru!

Obr. 25: Kulturní taneční vložka Apačů; porota ocenila i to, že tancovali v obrazci připomínající písmeno A
Obr. 26: Kulturní taneční vložka Siuxů; porota ocenila i to, že si všichni dali nějaké sólíčko
Obr. 27: Kulturní hudební vložka Čejenů aneb zpívá celý kmen

N – N jako nepřízeň počasí

Další den se bohužel nesl opět v duchu nepřízně počasí, kdy se nám zřejmě velký Manitů opět mstil za naše špatné skutky (a že jich tedy muselo být, když se nám mstil skoro každý den...!). Přišla tedy na řadu kulturní část her a každá družina si musela připravit tři základní prvky této disciplíny, kterými byly společná pohybová kreace, společná hudební produkce a každý jednotlivec pak předvedl svou zručnost při výrobě uměleckých děl. A protože se na okamžik velký Manitů nad všemi smiloval, představení se mohla konat za příjemného počasí (rozuměj: nepršelo :o)) pod širou oblohou. Ale milost netrvala příliš dlouho, neboť v zápětí po ukončení kulturní akce se opět obloha zatemnila a mohutně z ní začala padat voda, takže tento den jsme bohužel nemohli strávit venku, ale v našem společném teepe při společných více či méně veselých hrách. Večer pak následovala další z řady tanečních diskoték, opět bohužel pouze nahoře na Špejcharu, ale zato za přispění hudebního šamana Radka.

O – Závěr O jako olympiády

Hned v pondělí, což byl další den našeho dobrodružství, nás už velký Manitů nadobro ochránil od velké vody a sportovní klání mohlo pokračovat na všech sportovištích. Na řadu přišly individuální disciplíny jako hod oštěpem a hod na cíl otrávenými šipkami, bez jejichž zvládnutí se žádný správný Indián neobejde. Od bílých tváří pak byly převzaty dvě kolektivní hry a to indiánský fotbal a honění míčku plácačkou (= florbal). Toto zabralo celý den a k večeru přišla na řadu poslední a rozhodující disciplína kterou byl indiánský trojboj skládající se z přeplavání osadního jezera, z přeběhu území nepřítele a nakonec z jízdy na kánoi po rozbouřené řece. Po této disciplíně zasedla rada starších, aby dospěla k názoru, kdo byl nejlepší a celkově zvítězil. Po ukončení zasedání došlo k vyhlášení výsledků. Nakonec to dopadlo skoro ke všeobecné spokojenosti. První tři nejprestižnější místa byla obsazena, ceny rozdány a dýmka míru vykouřena. Vyhráli Apačové, druzí skončili Siuxové a třetí Čejeni, ale o pořadí tolik nešlo... U ohně mírů následoval odchod do svých vesnic a všichni zúčastnění sportovci – Indiáni – se už teď těší na další klání příští rok.

Obr. 28: Hraní elektriky a dalších velmi vtipných her v době, kdy venku pršelo
Obr. 29: Nádherné počasí, co říkáte? Sluníčko svítí, ptáci zpívají... Takhle jsme měli skoro celých 14 dní...
Obr. 30: Dydžina s profi aparaturou a profi dýdžejema aneb je tu stávka dýdžejů!!!

P – P jako Přeštěnice neboli Hyjéééé

Odkud je nejhezčí pohled na svět? Kdo je nejlepším přítelem Indiána? No přeci kůň. Koňů není nikdy dost. A tak jsme se vydali na výpravu, která měla zajistit slávu celému kmeni – výpravou za získáním koní. Sice nám je nakonec jen půjčili, ale i to stačilo ke štěstí. Aby náš cíl cesty neobjevil nepřátelský kmen, museli jsme za sebou zamést stopy. Rozdělili jsme se na rychlé a rychlejší (tj. na mladší a starší, i když někteří mladší byli rychlejší než někteří starší, ale to už bychom zabíhali do přílišných detailů...) a cestou ještě mnohým jiným způsobem mátli stopy. V cíli nás čekala zasloužená odměna v podobě steaků z pečeného bizoního masa a neodolatelná jízda na koních. I naše opálená těla jsme smočili v přilehlé tůni, kterou bílí nazývají bazénem. Ale dnešní den ještě neskončil!

Q – Qílím strachy

Po návratu z koní, večeři a ještě jedné večeři – abychom nešli spát nalačno – nás v noci vzbudil sám velký náčelník Sedící Býk a poslal nás za starým a moudrým šamanem. Potřebovali jsme radu, kudy se vydat dál. Tenhle šaman žil na opuštěném a tajném místě v lese, na které bylo možné dostat se jen v noci díky neonově chemicky fosforeskujícím světluškám.

Jo a málem bych zapomněla – taky jsme s všeobecným veselím hodili do vody oslavence, zdravíme Pavola!!! :o)

R – BaRiball

Další den jsme hráli starou indiánskou hru s názvem bariball, což se tedy nedá přirovnat k žádné existující známé míčové. Je vidět, jak jsou bledé tváře barbarští, když takhle kultivovaný a bezkontaktní sport nehrajou... No i když bezkontaktní – když dostanete bariballovým míčem přes nos, tak je bezkontakt tentam...

Obr. 34: Přeštěnice a koně a tři jezdci a soustředí se a jde jim to!
Obr. 35: Další Indiáni cválaj na koních
Obr. 36: Hra v Bariball je opravdu vtipná ;o)

S – Sport aneb mládí vpřed

Tak to tu ještě nebylo. Ti stařešinové si ale troufají: „Natrhneme jim čelenku z per!“ Taková a ještě mnohá jiná slova se ozývala na tu troufalou nabídku! Stařešinové rodu vyzvali mladé bojovníky k přátelskému utkání v indiánském florbale! Boj to byl vyrovnaný. Indiánské squaw se připravily i na variantu nejhorší – a to tu, že budou muset nějakého stařešinu ošetřovat a odstraňovat z hrací plochy. Vybaveny posilujícím mokem a červeným křížem mezinárodní nejmenované humanitární organizace, povzbuzovaly své bojovníky seč jim síly stačily. I je zdravíme! A bojovníci se snažili. Rychlostí se jim orel nevyrovnal a mrštnost po vydře zdědili. Nakonec mladá krev těsně zvítězila (10:8), i když to tak ze začátku vůbec nevypadalo (prohrávali 0:2).

T – Třeba vodní pólo

Následoval den vodních her. Starověkým rituálem boje dobra proti zlu, vzdáleně podobnému dnešnímu vodnímu pólu, se nám podařilo vodní živel uklidnit, takže jsme neváhali ani minutku a tuto hru jsme hráli pro jistotu simultánně jak v bazénu, tak v rybníce. Když už bylo hezky, tak to využít na maximum, ne? :o)

Při hledání nových lovišť museli naši bojovníci překonat spousty překážek. Jednou z nich byl i přechod po lanech přes rozbouřenou řeku, což jsme se vyzkoušeli tentýž den po o. Ani krátký déšť nás neodradil po zkušenostech z minulých dnů od toho, abychom nějak redukovali tento mírumilovný program... Večer proběhl poslední táborák s dorty (slavili se něčí další narozeniny ani nevím čí a ani nevím kolikáté) a zpěvy. Zdravíme oslavence! :o) Tím vším a také svojí odhodlaností mladí Indiánci dokázali, že si zaslouží získat mapu k tajnému pokladu, která se v našem kmeni dědí z generace na generaci a je předávána jen těm nejlepším z nejlepších.

U – Ukrytý poklad

Nejprve musel každý rod složit a vyluštit poslední zprávu od Sedícího Býka. Bohužel však byla rozkouskována a poházena v širém okolí, takže nezbývalo nic jiného než vyrazit a hledat. Nakonec (skoro) všichni všechny části zprávy našli a dokonce ji i vyluštili. Bylo třeba dostat zpět naši mapu, která byla dříve ukryta z bezpečnostních důvodů na bezpečném místě, avšak prohnilé bledé tváře se uplácením ohnivou vodou nějak domákli, kde to tajné místo je. Mapu nám sebrali a odpluli s ní doprostřed Stříbrného jezera, kde se nám vysmívali jak jen to oni umí.

Obr. 40: Vodní pólo je sport nesmírně fyzicky náročný, ale ukázalo se, že všichni mají dobrou kondičku :o)
Obr. 41: Pekelné soustředění na laně aneb hlavně nespadnout!
Obr. 42: Během provazochodectví nám začalo i pršet, ale to nás přece nemohlo zaskočit :o)

V – Velká bitva na Vodě

Poslední veliká bitva začala! Nad vodní hladinou brzo létaly ohnivé šípy a jiné zbraně – za těch 14 dní nám počasí ukázalo svou nejsilnější zbraň a tou byla voda. Tu jsme neváhali použít ani my, a tak zlotřilým a jako vodní krysy mokrým bílým tvářím nezbylo nic jiného, než opustit svou loď a nechat nám naší mapu pokladu. Poklad jak známo je velice choulostivou konzistencí, a tak ověřeným receptem, jak ho uchránit, je radši ho hned všechen sníst, aby se náhodou nezkazil.

W – Wečeře

Závěrečná večeře, při níž se snědlo mnoho bizonů, proběhla ve slavnostní náladě. Po ní následovalo rychlomalovaní obrázků (bílí tomu říkají focení, ale ve všem se jim věřit nedá) a příprava na indiánskou diskotéku.

Obr. 43: Letos byla posvátným stromem tato borovička
Obr. 44: Neznámý oslavenec je házen do bazénu, chudák :o[
Obr. 45: Piráti uprostřed Stříbrného jezera zadržovali mapu k našemu pokladu!!! :oX

Y – DYsko, to nikdy nejíš sám!

Přijel náš oblíbený indiánský hudebník-bubeník, který si přivezl mnoho moderních nástrojů, hejblátek se světýlkama, páčkami, různýma čudlíkama a jinými vymoženostmi, které byly poháněny kouzly tohoto velkého hudebního šamana. Občas tedy zlá síla přerušila tok proudu a hejblátka zhasla a ztichla, ale to jen do okamžiku, než přiběhl pohotový pan správce tábořiště a vše opět nahodil do pohody. Bubny duněly a duněly až do dalšího deště, kterým se s námi naše milé počasí hezky rozloučilo.

Z – Zdravíme aneb sbohem a šáteček!

Poslední den i Slunce vykouklo. Asi se chtělo přesvědčit, jak jsme to bez něj těch 14 dní přežili. Za odměnu nám krásně svítilo celý den, aby to loučení nebylo tak smutné. Kruh se uzavřel. Krásných a jistě nezapomenutelných 14 dní je za námi.

Doufáme, že si každý odvezl příjemné vzpomínky, upevnil stará přátelství a našel kamarády nové. A že se tak jako my těší na další rok, kdy nás čeká ............ další velkolepé dobrodružství.

Mitakye Oasin

Obr. 46: Závěrečná hostina pod širým nebem a slavnostní přípitek k nalezení pokladu i nového loviště
Obr. 47: Společná fotka všech Indiánů a Indiánků a stařešinů a sedícího Sedícího Býka :o)
Obr. 48: Poslední noc, poslední diskotéka a profi bedničky s obrovským výkonem => UÁÁÁÁÁ

Nekrolog

Tento obrovský článek napsali dohromady tři odvážlivci z řad indiánských stařešinů. Samozřejmě, že je na našem internetovém disku prostor i pro článek z druhé strany, který by klidně mohl napsat nějaký mladý Indián! Tím by byl záznam o letním táboře 2005 vyrovnaný ;o) Představivosti se samozřejmě meze nekladou a cenzura prakticky neexistuje, tak směle do toho, náš e-mail je hruzaci@seznam.cz!

Ať tak či onak, neuzavíráme ještě úplně kapitolu nazvanou letní tábor 2005, protože zanedlouho se zde objeví ještě jeden článek. Nechte se překvapit!

Zároveň prosíme všechny, abyste nám napsali do naší diskuse, co se Vám líbilo a co ne, abychom věděli, co příště opakovat a co již nikoliv. Bohužel nám letos nepřálo počasí (počasí tedy rozhodně letos nezdravíme!!!). Je škoda, že nám nedovolilo rozvinout všechny naše plány a fantazii do té míry, jak jsme měli původně v plánu. Bohužel jsme opět museli řadu naplánovaných akcí a her vyškrtnout ze seznamu kvůli tomu, že nám to nebylo dovoleno deštěm či zimou. Mrzí nás to o to více, že letos jsme měli připraveny opravdu hezké a originální hry, které se zatím na našich předchozích táborech nikdy neobjevily.

Doufejme, že příští rok se nad námi počasí konečně smiluje a všichni ukážeme, co se v nás skrývá a těch 14 dní si užijeme jako ještě nikdy předtím! Třeba nám konečně vyjde i náš milovaný „puťák“ a celty, které jsme si s sebou táhli, opravdu nebudeme potřebovat :o).

Budeme se snažit neustále pracovat na našem webu, aby „žil“ svým vlastním životem, a aby se na něm objevovaly zajímavé informace a novinky. Samozřejmě nás potěší, když webu zůstane věrni a budete se vracet.

Těšíme se, že Vás všechny uvidíme opět za rok na turnusu made by Michal Kliner’s team a loučíme se naším heslem, které je myslíme dostatečně výstižné: „Tábory děláme srdcem™“

S pozdravem všichni členové letošní „indiánské rady starších“: